Samotná historie Ústavu udržitelných paliv se začala psát v roce 2024, kdy došlo ke sloučení Ústavu technologie ropy a alternativních paliv s Ústavem plynných a pevných paliv a ochrany ovzduší. O historii jednotlivých ústavů si můžete přečíst níže.
Ústavem plynných a pevných paliv
Na vysoké škole chemické, později chemicko-technologické v Praze byla od 1. září 1953 zřízena Fakulta technologie paliv a vody a v rámci této fakulty katedra koksárenství a plynárenství. Důvodem založení nové katedry byla především stoupající potřeba specializovaných inženýrů pro obory, které v poválečném období zaznamenaly prudký růst. Spojení koksárenského a plynárenského zaměření bylo dáno společnou výchozí surovinou a společným technologickým základem: karbonizací a zplyněním uhlí.
Prvním vedoucím katedry koksárenství a plynárenství se stal Prof. Dr. Ing. Rudolf Riedl, který zastával též funkci prvního děkana nově vzniklé fakulty. Po nezbytné počáteční konsolidaci výuky se počet studentů ve specializaci ustálil koncem padesátých let na průměru 15 posluchačů v ročníku.
Pedagogická činnost byla zpočátku zaměřena na uhelnou problematiku, plynárenství na bázi svítiplynu a klasické koksárenství. Na výuce se kromě pracovníků katedry podíleli také významní odbornicí z praxe (Prof. Špetl, Doc. Potužák, Doc. Slíva a další). Nastupující změny zejména v plynárenském odvětví se projevily zdůrazněním stále rostoucího významu zemního plynu se všemi z toho vyplývajícími souvislostmi.
Prof. Riedl stál v čele katedry do léta 1970. Po jeho odchodu do důchodu se stal vedoucím katedry Doc. Ing. Jiří Macák, CSc. (od roku 1970 DrSc., v roce 1978 jmenován profesorem). V roce 1980 byla katedra přejmenována na katedru plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší. Důvodem této změny názvu bylo upřednostnění plynárenských disciplín ve výuce a zařazení tematiky ochrany ovzduší do studijního programu katedry. Ochrana ovzduší navazovala na stále se rozrůstající předmět "Čištění plynu", který byl součástí výuky na specializaci od založení katedry. Koncem osmdesátých let se na Fakultě technologie paliv a vody vytvořily postupně tři studijní obory: technologie paliv (později chemické a energetické zpracování paliv), technologie vody a technologie ochrany prostředí. Katedra zajišťovala výuku jak pro palivářské posluchače, tak částečně i pro nově koncipovaný obor technologie ochrany prostředí.
Ve vedení katedry (od roku 1991 ústavu) plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší došlo po roce 1989 ke změnám:
V období 1990 - 91 byl v čele katedry Doc. Ing. Jiří Šimánek, CSc., v letech 1991 - 94 Doc. Ing. Miloš Beneš, CSc. v období od 1. 9. 1994 do 31. 8. 2006 Prof. Ing. Petr Buryan, DrSc. Od 1. 9. 2006 pak vedení ústavu převzal Doc. Ing. Karel Ciahotný, CSc.
Od 1. 7. 2016 došlo ke změně názvu ústavu na Ústav plynných a pevných paliv a ochrany ovzduší.
Od 1. 9. 2006 do 31. 8. 2022 vedl ústav Doc. Ing. Karel Ciahotný, CSc. Od 1. 9. 2022 převzal vedení ústavu doc. Ing. Tomáš Hlinčík, Ph.D.
Ústavu technologie ropy a alternativních paliv
Ústav technologie ropy a alternativních paliv přímo pokračuje v činnosti Ústavu technologie ropy a petrochemie. Ke změně názvu došlo v souvislosti s rozšířením působnosti ústavu. Ústav technologie ropy a petrochemie vznikl jako samostatný ústav při vytvoření Fakulty technologie paliv a vody v roce 1953 (dnešní název je Fakulta technologie ochrany prostředí). Navazoval však na práci Ústavu technologie paliv a svítiv a technologie vody, založeného již v roce 1920. Přednášky z technologie paliv byly dříve zařazeny do výuky technologických předmětů. Vlastní výuka technologie paliv, jako samostatného předmětu, jehož součástí je i zpracování ropy, byla zahájena již v létech 1884/85.
Zakladatelem našeho ústavu byl Prof. Dr. Ing. Stanislav Landa, DrSc, objevitel adamantanu. Ve vedení ústavu pak dále následovali prof. Ing. Jiří Mostecký, DrSc. (rektor VŠCHT), prof. Ing. Karel Pecka, CSc., doc. Ing. Vratislav Rábl CSc. a prof. Ing. Gustav Šebor, CSc. Z dalších významných pracovníků ústavu je možno uvést Prof. Dr. Ing. V. Šešulku, CSc., který přednášel analytiku paliv a Doc. Ing. O. Weisera, DrSc., jehož vědeckovýzkumná činnost byla soustředěna na sulfidické katalyzátory.
Původní zaměření ústavu na syntetická paliva se v šedesátých letech přeměnilo na zpracování ropy v souladu se změnou surovinové základny v České republice. Ještě později se zaměření rozšířilo o alternativní paliva, především rostlinného původu v souladu se směřováním surovinové politiky celé EU.
Vedle českých studentů studovali zde také zahraniční studenti, celkem z 25 různých států. Tito studenti tvořili asi jednu třetinu z počtu absolventů. Někteří ze zahraničních studentů, úspěšně pokračovali dále v postgraduálním studiu a získali vědeckou hodnost.